Obsah Zobrazit
Historie Starého židovského hřbitova v Praze
Pokud vás zajímá historie, pokračujte ve čtení, protože vás seznámíme s historií starého židovského hřbitova v Praze, jednoho z největších židovských hřbitovů v Evropě a jednoho z nejstarších židovských pohřebišť na světě. Podle National Geographic patří tento hřbitov mezi deset nejlepších hřbitovů na světě.
V průběhu staletí se plocha hřbitova rozšiřovala nákupem okolních pozemků. Prostor však stále nebyl dostatečně velký, protože se jednalo o jediné pohřebiště v oblasti. Protože židovské zvyky zakazují přesouvání hrobů, rozhodli se obyvatelé pohřbívat ostatky svých blízkých na sebe.
Předpokládá se, že až 100 000 těl bylo pohřbeno až 12 vrstev hluboko v zemi pod 12 000 náhrobky. To vysvětluje, proč hřbitov vypadá jako změť starých náhrobků hustě a nerovnoměrně rozmístěných na pozemku. Je považován za součást komplexu pražského Židovského muzea, jehož součástí je také šest synagog.
Na tomto hřbitově jsou pohřbeny známé židovské osobnosti, včetně rabínů, podnikatelů, historiků... Tento historický hřbitov spravuje pražské Židovské muzeum.
Nachází se v Josefově. Židovská čtvrť a byl založen již v 15. století. Po dlouhá léta byl tento hřbitov jediným hřbitovem, kde mohli být pohřbíváni pražští Židé.
Tajemná historická místa v Praze
Praha nabízí mnoho zajímavostí, které si můžete prohlédnout sami nebo si můžete objednat prohlídku u renomované společnosti. Patří mezi ně katedrály a hrady; památky a nevěsty jsou symbolická místa, která vynikají svou zvláštní historií nebo která dodávají městu auru tajemna.
Hlavní město České republiky je známé záhadnými úmrtími, bitvami, zabíjením a hořícími pochodněmi z dob studené války. Praha má za sebou dlouhou a bouřlivou minulost. A rozhodně to nebyla "idyla": Česká metropole zažila v minulosti mnoho konfliktů, z nichž některé byly zásadními milníky evropských dějin.
Židovský zvyk nedovoloval svým lidem opouštět hřbitovy. A protože židovská komunita nesměla kupovat další pozemky, aby tento starobylý hřbitov zvětšila, byly masivní hroby přeplněny na omezeném poli.
Historická fakta o Starém hřbitově v Praze
Hřbitov pochází z první poloviny 15. století a nejstarší dochovaný náhrobek patří židovskému rabínovi a básníkovi Avigdoru Karovi, který zemřel v roce 1439. V roce 1784 vydal císař Josef II. dekret, kterým zakázal provozování hřbitovů na území města, zejména v obytných čtvrtích, kvůli zdravotním rizikům. To si vynutilo uzavření hřbitova, ačkoli poslední z náhrobků zde zřízených nesou letopočet 1787.
Starý židovský hřbitov je jedním z největších svého druhu v Evropě.
Krátce po okupaci Československa nacisty v roce 1939 byly synagogy a další historické památky zničeny, ale hřbitov a sbírka Židovského muzea zůstaly nedotčeny. Nacisté prý tato dvě místa zachovali záměrně na pozadí plánů zřídit v Praze "Muzeum vyhynulé rasy", které se však neuskutečnily.
.
Proč stojí za návštěvu Starý židovský hřbitov v Praze?
Pokud byste chtěli tuto starobylou stavbu navštívit, nebo byste dali přednost prohlídce, níže uvedená místa stojí za váš čas:
Památka světového významu
Můžete se procházet mezi přeplněnými náhrobky a zážitek se vám stane trvalou vzpomínkou.
Uvidíte rytiny na památníku, z nichž většina má velkou uměleckou a historickou hodnotu. Patří například k nejpůsobivějším pohledům, když tento starý hřbitov v zimě pokryje sníh.
Areál hřbitova je považován za posvátný a při jeho otevření se koná zvláštní obřad svěcení. Podle židovských tradic je hřbitov posvátný a neměl by být nikdy na věky narušen. Mít pohřebiště je pro každou nově založenou židovskou komunitu prioritou číslo jedna.
Spojení mezi tělem a duší člověka po jeho smrti je důležitým aspektem, protože Židé věří ve věčnost duše. V přítomnosti mrtvých lidí tedy není dovoleno vykopávat mrtvoly, využívat mrtvého těla nebo hrobu apod.
Židovské obce mají pohřební spolky Chevra kadiša, které se starají o to, aby byl každý člen židovské obce řádně pohřben na náklady spolku.
12 000 náhrobků
Na tomto hřbitově je až 12 000 náhrobků, přesto zde leží asi 100 000 duší. Kvůli omezenému prostoru bylo nutné stávající hroby zasypat zeminou, aby na ně bylo možné umístit další.
Každý pokroucený náhrobek na třetím nejstarším židovském hřbitově v Evropě má svůj příběh a křičí strašidelnou píseň. Jsou tu příběhy o povodních, požárech a pogromech.
Náhrobky jsou také připomínkou šestnáctého století, kdy zde vládl císař Rudolf II., a nezapomíná se ani na příběhy Židů, kteří se bránili při útoku Švédů v roce 1648, po celých třicet válečných let. Ano, tolik příběhů si 12 000 náhrobních kamenů odneslo do hrobu.
Na náhrobcích Židů, kteří byli na hřbitově uloženi v 16. a 17. století, jsou vytesány symboly v renesančním a barokním stylu. Vzory naznačují náboženské postavení zesnulých - ti s dvěma rukama patřili do rodiny chrámových kněží. Náhrobky s konvicí na vodu nebo hudebními nástroji znamenaly, že zesnulí byli pomocníky kněžského rodu Levi.
Rytiny také označovaly rodinná jména - na značce rabína Loewa je lev, zatímco na značce historika Davida Ganse je Davidova hvězda a husa. Motivy také představovaly profese, například kniha pro kantora, hmoždíř pro lékárníka a nůžky pro krejčího.
Slavní lidé pohřbení
Jednou ze slavných osobností, která zde odpočívá, je Juda Löw, rabín a významný muž v Evropě 16. století. Ostatní Židé mu připisovali vytvoření Golema, zvláštního tvora, který měl nadpřirozené schopnosti.
Podle legendy tento hliněný obr bránil židovské ghetto před útoky na jeho obyvatele.
Hrob tohoto talmudisty, filozofa a mystika je dnes cílem poutí. Židé po celém světě sem jezdí zejména v den výročí jeho úmrtí 17. září 1609. Říká se, že měl mystické schopnosti, a to je důvod, proč se kolem něj často pokládají malé lístečky s napsaným obsahem a přáním, protože lidé doufají, že splní jejich přání. Jedná se o typickou tradici na židovských hřbitovech. Dále je zde pohřben David Oppenheim, který byl v 18. století rabínem, David Gansa, historik, matematik a astronom, který zde byl uložen v roce 1613, rabín Mordechaj Maisel (1528-1601), podnikatel a vlivný bývalý starosta pražské židovské čtvrti. Císař Rudolf II. mu udělil zvláštní privilegia za financování svých vojsk během válek proti Turkům.
Starší Sionu se zde prý scházeli, aby naplánovali, jak budou na tomto hřbitově odpočívat. Jejím cílem bylo zúčtovat s vraždami Židů, které se zde odehrály při pogromech. Tato skutečnost inspirovala renomované spisovatele, jako byl Umberto Eco, který ji popsal ve svém románu Los de Praga.
Asanace židovské čtvrti
Židé, kteří se do Prahy stěhovali z jiných částí Evropy od 10. století, byli od 12. století nuceni usadit se v opevněné části města kvůli pogromům nebo násilným nepokojům, jejichž cílem bylo vyhnat je z hlavního města země.
Členové židovské komunity prošli v 15. a 16. století obdobími pronásledování i přízně evropských vůdců. Toto "židovské ghetto", které se nacházelo mezi Staroměstské náměstí a Vltavy - přežilo morovou epidemii v roce 1680, požáry v letech 1689 a 1754 i vyhnání rakouské královny Marie Terezie v roce 1744.
Za vlády Josefa II. v letech 1780 až 1790 se omezení vůči Židům zmírnila. V roce 1852 jim bylo povoleno žít mimo ghetto a kupovat si vlastní pozemky. V té době už bylo Židů více než 10 000. Oblast byla přejmenována na Josefov, což je také současný název židovské čtvrti.
V té době už ale byla oblast přeplněná obyvateli chudinských čtvrtí. V 90. letech 19. století byl podepsán asanační zákon, který měl Josefov proměnit v obytnou a obchodní čtvrť. Vzhledem k tomu, že správci města přepracovávali silniční síť, musela se židovská obec při zahájení asanačních prací vzdát části hřbitova. Ostatky byly exhumovány a přeneseny na nefelskou mohylu před hřbitovem. Klausová synagoga. Zbytek hřbitova však patřil mezi historické lokality, které byly ušetřeny demolice.
Jak se tam dostat
Protože hřbitov patří do muzejního komplexu, musí si návštěvníci pro vstup zakoupit vstupenku ve Španělské synagoze, Klausové synagoze nebo Pinkasově synagoze. Židovské muzeum se nachází pět minut chůze od náměstí Jana Palacha na Starém Městě, kde začínají mnohé pěší prohlídky židovské čtvrti. Je také kousek od zastávky Staroměstská na pražském hlavním nádraží a Karlova mostu. Také můžete zvolit městskou hromadnou dopravu, protože autobusy a tramvajové linky vyjíždějí z ulice Na Knížecí přibližně každých 20 minut.
Rabín Juda Loew ben Bezalel, známý také jako pražský maharal, a Mordechaj Maisel, významná postava židovských dějin 15. století, jsou v Židovském muzeu oslavováni za svůj významný přínos židovské kultuře a dědictví.
Více informací o cenách vstupenek, otevírací době (která se v sezóně mění) a protokolech o skupinových prohlídkách najdete na webových stránkách Židovského muzea v Praze.
Jsme si jisti, že po přečtení tohoto článku už znáte historii starého židovského hřbitova v Praze. Jak jste se dočetli, Starý židovský hřbitov s více než 10 000 zde uloženými těly patří k nejstarším židovským pohřebištím na světě a má za sebou neuvěřitelnou historii.
Zachování minulosti: Odhalení úcty k pražské židovské čtvrti
Židovská čtvrť zaujímá v historii Prahy významné místo, které je hluboce spjato s její kulturní tapiserií. Synagoga v židovské čtvrti je svědectvím trvalého odkazu rabína Davida Oppenheima, uctívané osobnosti, jejíž vliv rezonuje v čase. Toto posvátné místo slouží nejen jako místo bohoslužeb, ale také jako zásobárna příběhů a tradic předávaných po generace. Právě v těchto posvátných zdech zanechal nesmazatelnou stopu v komunitě svým učením a vedením rabín Judah Loew, další významná osobnost. Synagoga je živým spojením s minulostí, prostorem, kde ozvěny modliteb a moudrost mudrců stále inspirují a povznášejí ty, kteří ji navštíví, a nabízí pohled na bohaté dědictví židovské čtvrti a její živou historii.
